Poznámka na okraj

Po událostech, popsaných v Legendě o Mezidiem, zůstalo vrchní patro mého domu osiřelé a tiché. Bývalou zkušebnu jsem uzamkl a ponechal ji v jejím zásvětí.
Až po dvou letech, v čase vyhoření, podoben mrtvole, otevřel jsem tu zatuchlou hrobku.

Setřel jsem prach z nástrojů a aparatury, otevřel okna a s obavami vpustil proud do zesilovačů. Sáhl jsem do silných basových strun, opíral se prsty i dlaněmi do kláves, kopal do kopáku, mlátil do všeho okolo, až přišel pocit, na který jsem si nedokázal už ani vzpomenout: Bylo mi blaze.
Dá se říct, že jsem začal bydlet tam, kam jsem nechtěl dlouho ani vkročit, a odkrýval jsem svět tak dlouho mi blízký, ale osobně netknutý.

Začal jsem experimentovat s tím, co bylo zanecháno. Celé první období je ve znamení sequenceru z pozůstalosti Barona Brauna. S ním odešel i můj hlas, ale od slov jsem hudbou utíkal, tak skladby zůstavají němé, i když doufám, že promlouvají svým vlastním jazykem. Svým slovům v nich nenechávám žádný prostor. Nic však není vyloučeno.
V druhém období jsem zakoupil nové technologické hračky a zvuk se pomalu začal odřezávat od minulosti. Otevřel se mi svět nekonečna sonických možností, svět nevyčerpatelný, ale někdy vyčerpávající. Proto se často vracím opět ke slovům, nebo odcházím úplně jinam, a někdy to trvá dlouho, než se vrátím zpět, ale vždy ten okamžik přijde.
Z obou historických období je zde jen několik vybraných kusů. První období vnímám, kromě mé milované Paradisgrafic, jen s hořkosladkým nostalgickým nadhledem.
K druhému období se už vcelku hrdě hlásím, ale s hvězdičkami bych to nepřeháněl.
A třetí období je ???

Je otevřeno.
Pojďme dál!